P.

1
Tenkrát když předjaří
Akvamaríny obrůstaly steskem
Jsi mne nalezla.

2
Víčka na jehelníku
Od nichž není odpoutati
Ty tvoje

3
Půlnoc špulí rty
A my zašantročili
Své útroby pod drn lože

4
Maluj mi líce
Toužebnými ornamenty
Spirálami miluji

5
Večer život věčnost
Ta dělba samoty
Na bitevním poli odloučení

6
Květy rozvírají křídla
Ulice voní tvými vlasy
Není tě konce

7
Čtvery paže jedno srdce
Nervy tmy
Na prádelní šňůře touhy

8
Tenkrát když předjaří
Prostor se ti zardíval
Zdobilas veškerý čas.

(31.5.2019)

Skutečnou krásu nelze slovy popsat — pokoušet se o slovotepectví je prachobyčejná kratochvíle bez cíle

1
Dychtivé srdce
V žebroví hvězdokup
Slepotisk ňader
V žatvách papíru
Slepence květovaných vzorů

Nížino rozkoše
Ovroubená stébly prvního jarního slunce
A pomyslím-li na tebe
Nevynalézám než jak zmenšiti prostor

2
Pojď řekla
Mých pět prstů
A mé řasy
Směrovky radosti
Můj neutuchající pohled
Nevyčerpatelná proláklina smělosti
Otevři stavidlo lávy
Na hranici kde
Není uprchnouti
Není prostřednosti
Pod laskavým škraloupem tmy
Navlékáme perly úsvitu
Na počítadla vteřin
Ach ty nejkratší večere
Odkrajujeme slupky
Časných paprsků rána
Za jediným účelem
Prodloužiti noc
Mé srdce tě má plnou hlavu
Nikdy nepřestanu.

(26.5.2019)

Uhníst ze slov nejucelenější obraz tvých půvabů

Koketa v podloubí
Na ochozu ohně
Nedočkavá zářící
S pažemi břečťanu
Trojpolí vášně
Oči žhnoucí vlčí máky
Nehybné svět jimi protáčí
Bledými zdmi podvečera
Ve zvířené vodě tvých boků
Jazýček pampeliščích vah
Stiskněme páku
Otevřeme stavidlo
Noc tě ovine
Jak polibek dítěte
Mezi pokladnicemi
Lože kde jsme doma.

(17.5.2019)

Pod slupkou hladiny najdeš jen černou linku koryta neutuchající žíznivosti

Objeviti nové
Uchopiti laskavé táhlo jasu
Zažloutlé papíry
O čems kdysi snil
O záhonu prskavek v prostěradle
O nepřerušené žízni milovat
Na níž není protějška

Mrazivá palanda noc co noc
Nehybný čas neplodný čas
Vše vše jsem pověděl
A za zrcadlem
Najdeš vždy jen tutéž samotu.

(9.5.2019)