Slyšíš pod podlahou pučet kvítí
A okenní tabulky dýchat jarem
Slyšíš štěbetat ráno
Bubliny smíchu mezi čtyřmi stěnami
*
Mé paže popínají tvé boky
Slyšíš aleje praskat pod tíhou nebe
Vesmír jsme pustili z hlavy
Rovnoběžky cest a všechny stromy v davu lesa
Mé oči lemují každý tvůj pohyb
*
Loď na mělčině tiše pláče
Poslední ryba šla spát
Hladina širá jak nekonečná mašle mého smutku
Jak hrdlo toho jehož nikdo neslyší
Ani ty
Ani já sám
Nikdo
*
Hledáš tep života
Oslňující příboj žízně
Po tom mít tě
Dívko zdobená leskem
Všech ročních období
Chyť déšť za cop
Přeskoč kopec
*
Jsou věci samozřejmé
A věci vzdálené
A věci samozřejmé a vzdálené
Polibky na rozloučenou
Bezrozměrný stesk
Polaskání že už tu jsi
Špitnutí ve dveřích
Jsi-li tady
Jsou probuzení a prázdná lože
Jsou květiny a prázdné dlaně
Jsou věci na něž jsme nemyslili a přece po nich toužili
Jak jen může člověk toužit
Chvíle kdy myslíme že jsme jen my sami dva
Jen my sami
My dva sešití touhou
Tikot dvou těl do taktu
Slyš mne.
(24.3.2019)